Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Hrad Koberštejn

16. 1. 2010

Obrazek

Koberštejn
 
Romantická zřícenina slezského strážního hradu Koberštejna nedaleko vrcholu Zámeckého vrchu (934 m.n.m.) nad údolím Černé Opavy. Z hradu, který se nacházel na špatně přístupných skaliscích a v době existence musel budit dojem orlího hnízda, se do současnosti zachoval typický vysoký střep štíhlé válcové věže na skalnaté kupě a několik málo pozůstatků zdí a mohutného příkopu.
Na hrad se dá nejlépe dojít ze dvou stran. První, kratší trasa vede z Horního Údolí po modré tur. značce. Odtud je skála s věží vidět již z dálky. Odtud je to na hrad necelé 3 km (pokud si zkrátíte cestu a dojdete přímo na rozcestník Pod Koberštejnem, vyhnete se rozcestníku Starý Rejvíz). Od rozcestí Pod Koberštejnem vede z červené značky přímá trasa vzhůru do svahu až na hrad. Druhá trasa vede ze známého Rejvízu po červené, respektive modré turistické trase. Na rozcestí Starý Revíz se dejte mírně doprava po červené až dojdete na rozcestí Pod Koberštejnem. Odtud již byla cesta popsána.
 
Na hrad Koberštejn je velmi náročná cesta. Zříceniny se nacházejí 912 m n.m. a tak než se budete moci kochat krásami hradu a jeho okolí, tak se řádně zadýcháte. Ale ten výstup stojí za to.
 
Hrad vznikl pravděpodobně koncem 13. století na ochranu zlatých dolů kolem dnešních Zlatých Hor. Kobrštejn byl současně pomezním hradem chránícím vstup na území vratislavského biskupství údolím Černé Opavice, do něhož byl z hradu dobrý výhled.
 
Název Kobrštejn nám dochovala lidová tradice. Písemné prameny však o něm mlčí. Hrad měl nevýhodnou polohu, což však při značné výšce místa (912 m) nebylo příliš důležité. Hradiště bylo obklopeno podkovovitým příkopem, uzavřeným na nedovřeném oblouku valem. Proti skalnaté výspě na severní straně, z níž bylo možno hrad snadno napadnout, byla postavena obranná věž o průměru 10 m, ze které zbylo jen asi 9 m vysoké zdivo. Obranné příkopy byly z části vytesány do skalnatého podkladu a jejich šířka se pohybovala od 15 do 30 metrů. Vnitřní část věže byla čtyřboká. Jak vypadaly ostatní budovy, nelze již z hromady sutin ani přibližně určit. Není ani patrné, kudy vedl vchod. Hrad byl údajně zničen v druhé polovině 15. století. Na čas se pak stal sídlem loupeživých rytířů.
 
 
Koberštejn střežil zemskou stezku mezi Zlatými Horami a Vrbnem. Přestože se v písemných zprávách vyskytuje až v roce 1687 jako pustý, nálezy keramických střepů dokládají začátek osídlení už na přelomu 13. a 14. století.
 
Popis hradu ve světle jeho historického vývoje
Hrad Koberštejn byl vystavěn patrně slezským knížetem Bolkem Svidnickým z rodu Piastovců na konci 13. století, jako protiváha moravského hradu Qinburku. Jako staveniště bylo zvoleno osamoceně trčící skalisko na svahu Zámecké hory, nedaleko jejího plochého vrcholu. Z hradu bylo možno shlédnout až 11 km obchodní stezky, která se údolím Černé Opavy klikatila.
Původní hrad Koberštejn byl tvořen bizardní stavbou štíhlé nepravidelně válcové věže (hlásky), která byla postavena, respektive vyrůstala z výrazného skalního suku. Její vysoký štíhlý kamenný střep je doposud nejdochovanějším pozůstatkem hradu. Za ní se na plochých, těžko přístupných skaliscích (od severu vysokými až přes 10 m) nacházel patrně obytný palác (budova). O její existenci nasvědčuje několik nepřímých důkazů. Předně jsou to vysunuté kameny z obvodu věže, které nasvědčují o napojení zdí pokračujících ke stavení. Dalším důkazem mohou být patrné umělé záseky pro uložení dřevěné i zděné konstrukce. Nejvýmluvnějším důkazem je velké množství sutě s hojnými nálezy střepů, kostí zvířat a železných předmětů právě pod skalisky, na kterých se palác nacházel. Je tedy zřejmé (i podle dobových fotografií), že vlivem eroze a úprav v 60. letech 20. století byly veškeré důkazy o zástavbě skaliska shozeny dolů. Pavel Kouřil z Akademie věd naopak existenci budovy za věží vůbec nepředpokládá, i když je její existence více než pravděpodobná. Rostislav Vojkovský je naopak zastáncem existence budovy. Po prozkoumání a zdokumentování hradu se jeví jako reálnější Vojkovského teorie. Oproti ní však předpokládám jinou variantu přístupu do jádra. Vojkovský předpokládá průchozí válcovou hlásku. Tato varianta se však nejeví dost reálnou. Přístup do zadní části hradu byl patrně podél západního úpatí čelního skaliska po dřevěné rampě. Od stoupajícího terénu na jihu byl hrad vydělen dílem ve skále vylámaným mohutným příkopem tvaru U. Ten má dodnes rozměry od 15–25 metrů na šířku a 4–10 m hloubku. V místě bývalého mostu jsou skály terasovitě upraveny pro jednodušší výstavbu konstrukce mostu. Mezi příkopem a jádrem hradu byla vyčleněna ještě dostatečně velká, asi čtvrtkruhová plocha sloužící pro zázemí hradu. V jejím čele vyrůstá mohutný monolit skaliska, který svou hmotou toto zázemí stíní a tak chrání i zadní hrad s věží. Při jeho západní straně se s velkou pravděpodobností nacházela vstupní brána do níž ústil dřevěný most přes příkop. Na samotném skalisku se nacházela strážní stavba kontrolující přístup do hradu. Na ploše tzv. předního hradu se nacházely pouze jednoduché, dle všeho dřevěné objekty tvořící hospodářské zázemí hradu, stáje, apod. Obvod této přední plochy končil ve svahu v podobě dodnes dochovaných valů. V první stavební fázi tvořilo ohrazení této části hradu patrně jen dřevo, čili nějaká forma lehčí palisádové konstrukce. Pravděpodobně podobným způsobem byl opevněn i val vyhozený před šíjový příkop, který se dodnes z velké části zachoval.
Po připojení Slezska k Českému království v r. 1335 připadl hrad opavskému vévodovi Mikuláši II. Patrně ten dal někdy kolem poloviny 14. století hrad opravit a přestavět.
Přestavba se jistě dotkla především hlavních obytných a vojensky důležitých částí hradu. Dobře lze tuto přestavbu rozeznat na dodnes stojícím vysokém střepu válcové věže, kde se zachovalo několik rovných opracovaných špalet, které nenechávají spát ani nejerudovanější odborníky. Někdo je považuje za část již opracovaného interiéru věže, jiný za vstupy z věže na obvodovou hradbu. Interiér věže byl každopádně v této fázi druhotně tvarově upraven z oválného na nepravidelně čtvercový. Stejně tak byly nově zpevněny i základy věže vyrůstající přímo z hmoty štíhlého skaliska. Zřejmě v této době byla k jižnímu úpatí skaliska s věží i k věži samotné přistavěna nová obdélná budova, která vytvořila s oválnou věží jakousi srostlici. Je otázkou, zda-li sloužila jako nový schodišťový vstup do věže a dále do zadních částí s palácem, nebo byla zadní část opuštěna, zpustla a nahradila jí nová, možná částečně obytná budova, tvořící s věží jeden celek. Po této budově se v terénu zachovaly dvě terénní deprese s pozůstatky zdiva. Destrukcí této budovy, která jistě byla hmotově provázána s válcovou věží, byla stržena větší, jižní část věže. Stavební činnost se soustředila také na zvýšení obrany hradu. Jednoduché dřevěné ohrazení přední části hradu bylo nahrazeno kamennou hradbou s oválnou baštou na skalisku v čele hradu, nad příkopem. Zachovala se po ní trocha zdiva na skále nad příkopem. Po její západní straně, při patě skaliska se nacházela vstupní brána, snad jen otvor v hradbě, snad věžovité stavení. Každopádně se po ní zachovala v terénu mělká deprese.
Po přestavbě se Koberštejn stal důstojným a pro svého pána reprezentativním strážním hradem.
Doba zániku hradu se datuje, i za pomocí získaného archeologického materiálu, někdy po roce 1400. Definitivně hrad nepřežil doby husitských válek.
Z roku 1905 pochází nejistá neověřená zpráva o tom, že blesk zapálil střechu věže. Toto je však velmi nepravděpodobné, již jen proto, že by dřevěná střecha věže nemohla přežít takřka 500 let. Hořelo pravděpodobně jen suché dřevo v blízkosti věže, které tuto iluzi vyvolalo.
Historické pohlednice a fotografie dokazují, že za posledních 100 let se podoba zříceniny hradu takřka nezměnila. Střep věže je takřka stejný. Změnilo se pouze okolí hradu. Na starých fotkách vidíme, že okolí hradu bylo odlesněno a naskýtalo dokonalý rozhled do kraje a především do údolí Černé Opavy. S tím bylo zvýrazněno i samotné situování hradu čnícího na nepřístupných skalách. Dnes je celý Zámecký vrch (934 m) zalesněn a jen ze zadního skaliska je možno se pokochat výhledy.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář