Edelštejn
16. 1. 2010
Edelštejn
Turista jdoucí ze Zlatých Hor po modré značce směrem na Příčnou horu, dojde k ruinám hradu Edelštejna, ležícího na severní straně Příčné hory. Jeden z nejmohutnějších středověkých hradů Slezska sloužil hlavně jako pohraniční hrad a strážce zlatých dolů. Zlato a osídlování průseky vratislavskými biskupy z jedné strany a moravskými knížaty z druhé, vytvořilo z tohoto kraje zemskou hranici a místo častých sporů mezi těmito útvary.
Přesnou dobu, kdy byl hrad postaven, neznáme. Dřívější dějepisci se domnívají, že Edelštejn byl postaven biskupy na ochranu vznikajících osad, které zde zakládali a především zlatých dolů (odtud také jeho jméno "Ušlechtilý kámen" a nebo „Drahokam“). Dobu jeho vzniku kladou do první poloviny 13. století. Jiní jsou přesvědčeni, že hrad byl postaven českým králem Přemyslem Otakarem II. (1253–78), známým zakladatelem měst a hradů. Jistá je však souvislost mezi osídlováním, Edelštejnem a nalezišti zlata.
Poprvé byl hrad písemně uveden v listině Mikuláše I. Opavského ze dne 2. 9. 1281, kdy byl hrad obsazen loupeživými rytíři Otou a Oldřichem z Linavy, s posádkou o síle asi padesáti mužů. Jak se však dostali k držení hradu Edelštejna, nevíme. Po smrti krále Otakara II. na Moravském poli roku 1278 nastalo v zemi bezvládí a posádka hradu se živila loupežemi nejen ve svém okolí, ale především v daleko bohatší biskupské zemi. Proto Mikuláš I. z Opavy, nemanželský syn Otakara II., nutil Otu z Linavy k vydání hradu. K němu se připojil i Jindřich IV. z Vratislavi (Wroclavi), bratranec Mikuláše I., který loupeživou posádku z hradu Edelštejnu silou vyhnal (duben 1285). Mikuláš I. pak dal hrad do zástavy biskupovi jako náhradu za škody, které byly způsobeny loupeživou posádkou hradu na biskupském majetku.
V biskupské zemi vzplanul boj mezi slezským vévodou Jindřichem IV. a jeho biskupem Tomášem II. Válka trvala od roku 1284 do roku 1288 a niské knížectví bylo zcela zpustošeno. Biskup se ukryl na svém hradě v Otmuchově. 16. dubna 1285 bylo biskupovo sídlo v Otmuchově Jindřichem obsazeno a biskup uprchl ke svému známému vévodovi do Opole. Jindřich IV. pak zaútočil na hrad Edelštejn a po týdnu obléhání jej dobyl. V roce 1288 došlo k usmíření vévody Jindřicha IV. a biskupa Tomáše II. Edelštejn byl vrácen opavskému knížectví. Vévoda Jindřich IV. zemřel roku 1290 usmířen s církví.
Roku 1339 musel opavský vévoda Mikuláš II. Edelštejn odstoupit českému králi Janu Lucemburskému (1310–1346) společně se zlatými doly, ale již roku 1361 jej císař Karel IV. (1346–78), vrátil Mikuláši II., vévodovi opavského knížectví. Roku 1365 Mikuláš II. zemřel a opavsko bylo rozděleno mezi jeho čtyři syny. Edelštejn připadl vévodovi Mikuláši III., ale pro finanční potíže byl dán do zástavy vévodům z Olešnice. Roku 1394 Mikuláš III. zemřel a jeho bratr Přemysl hrad ze zástavy vyňal.
Po Přemyslově smrti kolem roku 1434 byla opavská země, jako již v roce 1377, rozdělena mezi jeho čtyři syny. Mikuláš IV. obdržel Edelštejn, ale po třech letech zemřel a hrad převzal jeho bratr Václav. Roku 1440 byl Edelštejn dán do zástavy za 800 kop grošů opolskému knížeti Bolkovi. Hrad však v tu dobu vyhořel i se všemi dokumenty města Zlatých Hor. Příčina požáru není známa. Vévoda Bolko nechal hrad ihned roku 1455 opravit. Po jeho smrti převzal hrad jeho bratr Mikuláš. Roku 1460 nastoupil v Čechách husitský král Jiří z Poděbrad, který roku 1465 převzal podle listiny sepsané s knížetem Bolkem (stoupenec husitů) hrad Edelštejn. V tom čase byl hradním hejtmanem na Edelštejnu utrakvista Jan ze Žerotína. Posádka Edelštejnu byla baštou husitství na okraji katolického Slezska.
Vratislavský biskup Jošt (Jodok) z Rožmberka (1456–1467), pocházející z českého rodu, se po váhání spojil v Čechách a ve Slezsku s katolickými stavy proti králi Jiřímu z Poděbrad. Biskup Jošt zaútočil 14. července 1467 na hrad Edelštejn, obsadil jej a po několika dnech jej rozbořil. V Niské pozemkové knize je zapsáno: "1467 třetí den po Margaretě biskup Jošt ke vší spokojenosti hrad Edelštejn skrze sílu obsadil a jej v několika dnech kvůli velkým výdajům, kterými byl udržován a držen, od základu zbořil, kostel ve Zlatých Horách zpevněn a obsazen se vším příslušenstvím." Stejně informuje vratislavský biskup, že obsadil hrad Edelštejn (Paskenštejn). Pravým důvodem zboření hradu bylo, aby nezůstal nadále ohniskem boje proti katolickému Slezsku. Ve stejném roce biskup Jošt zemřel.
Svými rozměry 120 x 65 m patřil k nejmohutnějším slezským hradům, zvláště po jeho obnově knížetem Bolkem v letech 1445 nebo 1466. V současnosti z něj zbývá několik fragmentů zdiva a věží, které dávají tušit polohu budov a hradeb. Pokus o romantickou přestavbu hradu na počátku 20. stol. selhal kvůli nedostatku financí.
Rozsáhlý hrad Edelštejn stával na vysokém vrchu (697 m. n. m.) nad městem Zlaté Hory. Od sedla Příčného vrchu je oddělen dvěma příkopy a mohutným valem. Druhý příkop s valem obíhal kolem hradu, místy jsou ještě patrné zbytky jeho obezdívky. Přístupová cesta vedla po náspu na západ přes příkop do brány předhradí, které je dnes téměř ploché, stály zde pouze dřevěné hospodářské budovy. V jeho severozápadním nároží předhradí jsou zbytky turistické útulny z přelomu 19. a 20. století. Horní hrad je za příčným mělkým příkopem, vstup chránila malá bašta. Rýsují se tu dvě dvouprostorové budovy, z nichž ta západní byla zřejmě palácová. Po věži na jihu zůstal již jen destrukční kužel. Z opevnění jsou dodnes viditelný zbytky dvou bašt – jihovýchodní protáhlá a zaoblená bašta s polygonálním prostorem a podkovovitá v západním nároží. Byly vybudovány po polovině 15. století a flankovací palbou bránily čelo hradu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář